Barvy v interiéru

Barvy v interiéru jsou stále v módě. Po­máhají nám radovat se ze života, dát průchod svému individuálnímu cítění pro­storu a uzpůsobit bydlení svým představám. Nejde však zdaleka jen o vytvoření „útulného hníz­dečka". Správná volba barev je totiž celou „alchymií", která má moc udělat nás zdravějšími a šťastnějšími.
­

Vědci prokázali, že barvy svým vyzařováním mohou přímo ovlivňovat naše psychické a fyziologické procesy i pracovní výkon­nost. Dnešní doba této alchymii přeje, neboť nabízí obrovské množství barevných materiálů, aplikačních technologií a tudíž i možností kombinací.

Je velice důležité, jakou barvu má místnost, ve které spíte, jídel­na, ve které jíte, či prostor, v němž odpočíváte. Bude-­li ve vaší pra­covně převládat šedá a zelená, budete apatičtí a pasivní, zelená barva však napomůže klidu a sou­středění. Pokud ovšem zvolíte ně­který ze sytých odstínů oranžové, pak ve vás bude proudit po celou pracovní dobu energie, a když vhodným způsobem „přimázne­te" světlejší odstín modré, získá­te tím svěžest a větší pocit zod­povědnosti. A navíc se vám bude lépe komunikovat s okolím. Na­opak v ložnici vymalované tmav­ším odstínem modré se vám bu­de lépe usínat, budete mít hlubší spánek i hezčí sny. Na tomto pří­kladu vidíme, že psychologie ba­rev v praxi rozlišuje nejen jedno­tlivé barvy, ale i jejich odstíny, které mohou působit i zcela opač­ně: svěžest ­- spánek.

Ač jsou barvy okolo nás všude na dosah, patří k jednomu z méně využívaných prostředků. Byt si ob­vykle nakonec necháváme vymalovat bílou. Nebojte se kombinovat a experimentovat.
Je jenom na vás, jak naložíte s paletou barev.

Laos - země tajemná, neznámá a krásná

Je to jedna z nejzáhadnějších a zároveň nejkouzelnějších zemí v celé jihovýchodní Asii, i když se pro turisty teprve otevírá. Někdejší francouzská kolonie, jež se posléze vydala na cestu komunismu, láká ty, kteří touží spatřit divokou přírodu, svět zapadlých horských vesnic a památky z dávno minulých dob.

O Laosu se říká, že takhle vypadalo Thajsko před třiceti lety. Většina návštěvníků začíná svůj pobyt v hlavním městě Vientiane se šesti sty tisíci obyvateli, které každého překvapí svou pohodovou atmosférou. Není v něm ani stopy po hektickém životním rytmu, tak typickém pro jiné asijské metropole, a okouzlí vás šarmem, v němž se mísí francouzská minulost s asijskou současností.
Příliv investic i stoupající zájem zahraničních návštěvníků však dávají tušit, že Vientiane má mnohé před sebou. Za prohlídku určitě stojí chrámy Wat Si Saket, Wat Sok Pa Luang či buddhistická svatyně - stúpa Pha That Luang, která patří k nejvýznamnějším památkám v zemi. Oblíbené jsou i procházky podél řeky Mekong, která Laosu nahrazuje moře, poskytuje vláhu, obživu a slouží jako dopravní tepna.

Domorodí obyvatelé této krásné, leč velmi chudé zemědělské země, jsou velmi pohostinní a poctiví, což je pro návštěvníka z Evropy něco nevídaného. Příroda oplývá nepřeberným bohatstvím rostlin a květů, v neprostupné džungli stále žijí tygři, sloni, opice, nespočet druhů ptáků i hmyzu a na jihu v oblasti Si Phan Don můžete dokonce pozorovat sladkovodní delfíny.

Zhruba 150 km od laoské metropole se nachází městečko Vang Vieng s nádherným okolím a pozoruhodnými jeskyněmi. Odtud dojedete za pár hodin k proslulému historickému místu Luang Prabang, jež patří na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Do roku 1545 bylo centrem celé země, dnes sem míří turisté ze všech končin světa, aby se obdivovali zdejším chrámům. A když už budete v Laosu, pokuste se navštívit pozoruhodnou archeologickou atrakci, jíž se říká Planina džbánů. Leží v horách severního Laosu u městečka Phonsavan a zůstává po léta nerozluštěnou záhadou. Kde se na mírně zvlněné planině vzaly stovky obřích kamenných džbánů a k čemu sloužily? Ten největší váží přes šest tun! Teorií je celá řada, místní si však myslí, že nejsou dílem obyčejných smrtelníků... Pro milovníky exotiky a dobrodruhy je návštěva Laosu tou správnou volbou.

Itálie - kouzlo lázní Levico

Přišla na to už císařovna Sissi. A ta si uměla vybírat místa rozhodně nejlepší. Celá habsburská rodina se občas v létě sbalila a přes Alpy odjela na jih, načerpat síly do své rezidence u jezera Levico v údolí Valsugana.
Jim to tehdy trvalo asi pár dní, vy tam z Česka můžete dorazit za sedm osm hodin. A bydlet lze přímo v domě, který si nechali císařové postavit, a zrovna v mramorovém apartmánu, nesoucím Sissino jméno. Z někdejší rezidence je totiž čtyř­hvězdičkový lázeňský hotel Imperiál. Kolem něj se rozkládá park, kudy aktivní Sissi honila své dvořany na procházky. Přímo v hotelu si můžete užít dobrodiní výjimečné léčivé vody.

Prameny o stejném složení vyté­kajíci ve výšce 1582 metrů nejsou nikde v Ev­ropě, nejbližší najdete až v Latinské Americe. Jejich účinky byly vyu­žívány už od 16. století. Voda obsahuje spoustu železa a arzénu, což sice zní jedovatě, ale nenechte se mýlit, právě tato směs je dokonalá třeba pro léčbu nervového systému, duševní regeneraci, potla­čení úzkosti a nervozity.
Sissi, sešněrované císař­ským protokolem, to asi bylo často zapotřebí. Ale v Levicu se líbilo nejen jí, po císařských hostech se začali do údolí sjíždět noblesní lidé z celé Evro­py. Jezdili sem z Ruska příslušníci carského rodu Romanovců i finanční kou­zelníci rodiny Rothschildů.

Říkáte si: proč jet do Itálie zrovna do lázní? Kromě cel­kové relaxace se tady léčí dýchací cesty, poškozené nemocemi, ale i kouřením nebo životním prostředím, a také poškození pohy­bového aparátu. Vědí si rady s artrózou, revmatis­mem, následky zlomenin i psychosomatickými one­mocněními. Vodu i léčivé bahno lékaři doporučují také při potížích štítné žlázy, kožních onemoc­něních i gynekologických potížích.

Nemusíte ovšem přitom bydlet jen v císař­ských hotelových komna­tách. Samotný Imperiál má sice kompletní vlastní lázeňské vybavení, včetně výroby bahna i lékařské péče, ale stejně kvalitní servis vám poskytnou i ve­řejné lázně přímo v měs­tečku. Ubytovat se přitom můžete v dalších hotelech a penzionech, které nabí­zí. A když jste zdraví jako ryba? Tím lépe, aspoň můžete svižně běhat po okolních kopcích. A těch je tady požehnaně. Frutti di Bosco Levico totiž leží nejen na břehu jezera, které nabízí krásnou možnost koupání a procházek podél vody, ale také na úpatí hor, plných historických pa­mátek a turistických tras.

Užijí si tady rybáři i hou­baři, jen pozor, kromě rybářského lístku si musí­te pořídit i lístek houbařský. Ten prodávají turis­tické kanceláře i hotely a restaurace, na den stojí 10 eur, na dva dny 18 eur. Divíte se, proč ta­kové štráchy s houbami? Místní ochránci přírody se totiž bojí, že by jim náru­živí sběrači vyčistili les do poslední houbičky. Kromě hub je celá místní oblast, rámovaná vysokými ho­rami, proslulá díky Frutti di Bosco, tedy lesním plodům. Pokud je najdete, nasbírejte si po libosti, ale spíš vás naláká způsob, ja­kým s nimi nakládají míst­ní.

Proslulá místní restaurace Boivin přímo v Levico, v paláci ze 16. století, nabízí zážitkové menu, je­hož základem jsou právě Frutti di Bosco a k nim další malé červené plody. Jste připraveni na kulinář­ský zážitek, který trvá čtyři hodiny? Na stůl přichází místní minerálka, polosuché bílé víno a první chod: gazpacho s malinou. V ostré studené rajčatovo-okurko-cibulové polévce trůní obří malina a člověk se tváří překvapeně. Ale je to dobrá kombinace chutí, kuchař ví, co dělá. Po malé pauze následuje směs listových salátů s bylinami, lesními plody a kozím sý­rem, po nich plátky lilku,cukety a dýňový květ - vše osmaženo v těstíčku a pře­lité ostrou jahodovou omáčkou. Jako další chod přichází smažený sýr s omáčkou z rebarbory a rybízu, následují kachní prsíčka s bramborami a třešničkami naloženými v kardamomu. Noc se už nachýlila, ještě můžete? Přichází zlatý hřeb: tři de­zerty. Malinová zmrzlina, citronová pěna na lineckém koláčku s rybízem a rebarborové sušenky. To celé za 25 eur. Když už jsme u cen, ubytování ko­lem Levica vás nezruinuje o nic víc než české penzio­ny. Například v penzionu Maso Zont, v krásně restau­rovaném domě z 18.století, budete mít nocleh se snída­ní za 40 eur a jídlo v kuchy­ni vám stoprocentně vysta­čí i k večeři.

Chcete dělat i něco jiného než se léčit a jíst? V tom případě si nazujte pohorky a choďte. Třeba kolem Val di Sella vás pobaví výtvarná díla z přírodních surovin, která vytvořili významní světoví umělci. Nebo si, pokud máte rádi jízdu na koni, můžete objednat výlet s instrukto­rem na usedlosti u města Borgo. Nebo přejděte kopec k velkému jezeru Caldonazzo a pusťte se do veslování, windsurfingu, vodního lyžování... Pobyt v italských lázních Levico bude patřit mezi vaše zážitkové dovolené.

Pozvánka do Chorvatska

Sluncem rozpálená krajina, jezera nejen ta Plitvická, nádherné ostrovy, ráj jachtařů, potápěčů i odpočívajících rodinek u křišťálově čistého moře a také větší luxus, více soukromí, více služeb, lepší standard - to je „naše“ Chorvatsko!

Večer si sednete do auta a ráno už vaši pospávající rodinku na sklopených sedačkách probudí chorvatské slunce, které vás bude provázet celou dovolenou v zemi tak krásné, že to jistě nebude dovolená poslední! Musíte si však umět vybrat. Nabídka ubytování, ať už v soukromých apartmánech či v hotelech, neustále roste, stejně jako i její kvalita. Pryč je doba masového trá­vení dovolené v zařízeních pro stovky hostů s téměř povinným večerním korzováním s kapající zmrzlinou po  přeplněné promenádě. Velmi rychle vznikají malé hotýlky, jež svým klientům na­bízejí specifické zaměření, třeba na místní gastronomii, wellness, sport.



Zvážit, kam se vydat a co vidět, bude zřejmě ně­kolikanásobně těžší než v minulých letech! Brač, Krk, Mali Lošinj, Hvar, to je jen několik málo ostrovů z mnoha, které dýchají svou at­mosférou. Procházet se zde po liduprázdných ulicích ospalých měst, ostrých útesech, aniž bys­te potkali živáčka, je tady
naprosto běžné. Vždy se vy­platí zakoupit mapku a hle­dat si tu svou skrytou pláž. Nejste-li však příznivci na vl­nách kývajících se trajektů, pak zůstaňte při pobřeží, i tu je nabídka nepřeberná!

Dubrovník. Není snad člo­věka, jež by o jeho kráse a po­klidné atmosféře neslyšel. Pro­hlížení památek zapsaných v UNESCU (Knížecí palác, pev­nost Revelin) vám zabere spous­tu příjemně stráveného času, jis­tě a rádi však využijete oddechu i v novější čtvrti plné parků, tu­ristických zařízení a také čis­tých pláží.

Milovníky památek uchvátí i další kulturní centrum země - městečko Pula. Pevnost Kaštel, katedrála sv. Marija či římský amfiteátr z 1. století, který láká už svou působivou polohou vysoko nad přístavem a v němž se dnes konají opery a koncerty, jsou jen malou ochutnávkou...

Kolem vás proudící a z okolních skal s hřměním dopadající mohutné proudy křišťálově čisté vody, procházky po úzkých dřevěných můstcích, které protínají celou oblast mnoha překrásných a vám jistě povědomých jezer. Ano, to je země Vinnetoua, to jsou Plitvická jezera. Národní park, kterému se v Evropě jen málokterý vyrovná, a kde je nejčastěji skloňovaným slovem „krása“ doprovázena povzdechy a zasněnými pohledy návštěvníků.

Park, který rovněž musíte vidět, je Krka. Rozkládá se na stejnojmenné, nejpodivuhodnější chorvatské řece, která se k vytouženému moři žene úzkými soutěskami, burácí přes peřeje a s temnými VinlíYYham sp vití v \nralr-u rlocífolrvodopádů. Zvláštní kouzlo dodávají národnímu parku na roz­-díl od téměř panenských Plitvic, i mnohé historické památky.

Ideálním místem pro dovolenou je i riviéra Paklenica s dlou­hou oblázkovou pláží, podél níž se táhne řada útulných penzio­nů a z restaurací se linou vůně těch nejlepších kulinářských specialit. Centrem riviéry je městečko Starigrad, plné re­staurací, barů a nočních klubů. Je rovněž skvělým výchozím bo­dem pro toulky národním par­kem, který se nachází pouhých pět kilometrů od centra města. A jaké že je to nebezpečí, číhající na každého a bez va­rování? Paradoxně je jím jed­no z nejčistších moří - Jadran. Budete-li však jeho sílu re­spektovat a svoje síly zase ne­přeceňovat, stane se vaším pří­telem, jako i celá krásná země - Chorvatsko!

A několik cenných rad nakonec. Cestujete-li vozem bez klimatizace, častěji zastavujte, odpočívejte, provětrejte se. Dlouhotrvající sucho často v zemi způsobuje nebezpečí požárů. V přírodě nerozdělávejte oheň a nekuřte. Zákon hovoří jasně! Stanování v přírodě je zakázáno! Nechcete-li
platit tučnou pokutu, raději se vyvarujte spaní ve volné přírodě. Používejte boty do vody! Ostrých kamenů a mořských ježků je v Chorvatsku hojně.

Francie a její Azurové pobřeží

Francie se v loňském roce opět stala nejnavštěvovanější zemí světa. Nejoblíbenějším místem zůstává francouzská Riviéra. Riviéra či, jak se často užívá - Azurové pobřeží - to jsou kilometry pláží, blankytně modré moře, zeleň palem a pinií a v neposlední řadě také velmi příjemné klima, jež z této oblasti učinilo evropský „dovolenkový“ cíl číslo jedna již v polovině 18. století.

Pojem riviéra, slovo italského původu, značí pobřeží a rozumí se jím úzký pruh pevniny francouzského města Marseille až po italskou La Spezii. Jedním z turisticky nejpřitažlivějších míst tohoto území je přímořské letovisko Antibes vybudované mezi zálivy Le Salis a St-Roch nedaleko města Nice. Je jedním z mála míst, které si zachovává typickou provensálskou atmosféru i bez honosných hotelů a rezidencí. Můžeme se zde projít po městských hradbách, navštívit provensálský trh, posedět v některé z kouzelných francouzských kavárniček nebo restaurací a ochutnat mořské speciality či pouze posedět u sklenky francouzského vína.

Antibes má za sebou velmi bohatou historii, která je také každoročně turisty nejvíce vyhledávána. Antibes vždy hrálo důležitou roli ve vojenských záležitostech již od konce 14. století. Například v roce 1794, když chtěl Bonaparte chránit francouzské pobřeží, přesídlil s rodinou právě do Antibes, zemřel tu roku 1800, ale také proslulý generál Championet, proslulý vojevůdce v německých a italských taženích. Rodištěm se naopak Antibes stalo pro pozdějšího maršála Reilla, významnou osobnost ve všech Napoleonových taženích, žil zde ovšem i malíř Nicolas de Staěl a podobně.

V baště St. André, části vaubanské fortifikace, se nachází sbírka archeologických předmětů mapujících 4000 let historie. V Archeologickém muzeu najdeme kupříkladu kopii bronzové masky Silenia ve tvaru ucha od vázy, olověný sarkofág s ornamenty, řecké a římské amfory, své místo zde mají také předměty vytažené z vraků lodí z doby 16. až 18. století. Velmi zajímavou expozici nabídne i muzeum Peynet, situované ve staré škole z 19. století. Obdivovatelé malíře Pabla Picassa mají při návštěvě Antibes jedinečnou příležitost navštívit jeho muzeum.

Mořské parky jsou tradiční atrakcí snad ve všech mořských letoviscích v Evropě, Marineland v Antibes je ovšem unikátem - jednak pro kvalitu svých představení, jednak pro své poslání. Návštěvníci se zde nejen baví při představeních, ale dozvědí se i leccos ze života mořských savců.
V roce 1970 tento Marineland založil Roland de la Polype a každoročně se v něm uskuteční kolem 1200 představení s delfíny a kosatkami. Park je otevřen po celý rok a během dvanácti měsíců jej navštíví okolo 1 200 000 lidí včetně těch, kteří zavítají do Motýlí nebo Krokodýlí džungle či Aqua parku, podívají se na Malou farmu s různými exotickými i „obyčejnými domácími“ zvířaty nebo si zahrají „dobrodružný golf“ v netradičním prostředí vodních kanálů, palem a keřů.
Námořní muzeum, jež je součástí komplexu Marineland, je údajně nejkrásnější soukromou sbírkou na evropském kontinentu, v provozu je zde šest bazénů s delfíny, kosatkami, lachtany, rypouši, tuleni a rejnoky, dvacet akvárií se želvami, medúzami a exotickými rybami, dále tunel se žraloky (třicet metrů dlouhý se dvěma milióny litrů mořské vody) a prostor pro tučňáky.
V Marinelandu je jeden živočich ze dvou narozený přímo zde, přičemž kosatky narozené v zajetí jsou unikátem v celé Evropě. Funguje zde také čtyřiadvacetihodinová záchranná služba pro mořské savce na širém moři.

Komu bude město Antibes se vším, co nabízí, malé, má možnost ukojit své turistické chutě výlety do Nice (mondénní mořské lázně s proslulými květinovými trhy a bohatou historií), Monaka (městský stát s mnoha atrakcemi, velkou nabídkou obchodních center, přístavem, taktéž bohatou historií a muzei) či do Cannes (s rušným nočním životem a také kulturním vyžitím).

ZÁKLADNÍ ÚDAJE: Francie (République française).
Rozprostírá se v západní části Evropy při pobřeží Atlantského oceánu a Středozemního moře.
Rozloha: 543 965 km2.
Počet obyvatel: 65 436 552 (r.2011).
Obyvatelstvo tvoří Francouzi, Němci (Alsasané-Lotriňané), Bretonci, Katalánci ap.
Měna: 1 EURO. Jazyk: francouzština (úřední jazyk), baskičtina, bretonština, alsaština aj.
Náboženství: katolíci (až 88 %), sunnitský islám, protestanti, židé ap. Správní rozdělení: 27 oblastí, 101 departementů.
Hlavní město: Paříž.

Švédsko - pohádka severu

Rozlehlá země pokrytá severskými lesy a tundrou - tak nějak si ji představujeme. Jih Švédska má vcelku přívětivou tvář. Do zdejší mírně zvlněné krajiny dokonale zapadají typické švédské domky, natřené falunským odstínem červené. Velmi členité pobřeží je bohaté na ryby, a tak není divu, že na něm vyrostla řada malebných rybářských přístavů. Přímořská městečka se na jaře a v létě stávají vyhledávanými rekreačními oblastmi. Moře je sice studené, ale seveřané jsou otužilí. Zvlášť populární jsou vyjížďky na motorových člunech nebo na jachtách.

Kulturním i hospodářským centrem celé jižní části Švédska je největší přístav Skandinávie Göteborg. Ten leží na místě, odkud kdysi Vikingové vyplouvali na své loupeživé výpravy. Dnešní město začal budovat až král Gustav II. Přizval si na pomoc Nizozemce, kteří pomohli vysušit bažiny, zavedli systém kanálů, které přemostili podobně jako třeba v Amsterodamu. Od té doby město vzkvétalo. Jeho prosperitě přispělo i otevření vodního kanálu Göta kanal v roce 1832, který spojil západní a východní část Švédska.
Dnes je Göteborg krásné město, ve kterém by si přála žít většina Švédů. Centrum tvoří třída Kungsportsavenyn, která připomíná pověstnou pařížskou Champs Elysée. Místo Vítězného oblouku jí dominuje socha vládce moří Poseidona.
Mnoho kvalitních muzeí, rybí trh, zajímavá architektura i systém kanálů, kterými projíždějí výletní lodě - to jsou důvody, proč město láká každý rok několik milionů turistů. Ti si ovšem vyrazí i do okolní přírody.

Jedním z nejkrásnějších míst pobřeží průlivu Skagerrak je ostrov Marstrand, ležící necelých padesát kilometrů severozápadně od Goteborgu. Je to místo, kde mají své domy švédští milionáři. Na první pohled skromně vypadající stavení, které shlíží z útesu na mořský záliv, přijde i na několik milionů švédských korun. Je to poloha, za kterou se zde draze platí.
Marstrand je historické městečko, založené už ve 13. století. Od té doby prosperuje především díky bohatým úlovkům sleďů. Ti však roku 1808 záhadně zmizeli a již se nikdy nevrátili v takovém množství jako dříve. Domy, kde se sledi solili, se postupně změnily na lázeňské a rekreační rezidence, jimiž jsou dodnes. Připomínkou starých časů jsou zbytky hradu Carlstens Fástning. Z jeho cimbuří na skále nad městečkem je celý přístav jako na dlani. Za pěkného počasí odsud vyjíždějí luxusní jachty směrem na otevřené moře.

Švédské hlavní město se rozkládá na mnoha ostrovech a jeho jednotlivé části jsou propojeny mosty, můstky, chodníčky nebo lodní dopravou. Není divu, že si díky svým četným kanálům a průlivům město vysloužilo přezdívku Benátky severu.
Historickým centrem města je Gamla Stan neboli Staré město. To v polovině 13. století založil tehdejší vládce Švédska Birger Jarl. Dominantou historického jádra je určitě královský palác Kungliga Slottet - jednoduchá a krásná renesanční stavba z 18. století, kterou střeží elegantní královská stráž s nablýskanými přilbami. Uvnitř si návštěvníci mohou prohlédnout interiéry zařízené ve stylu baroka a rokoka. Kromě historického nábytku je k vidění pokladnice, zbrojnice nebo pozůstatky hradu Tre kronor - Tří korunek, který původně stál na místě dnešního královského paláce, než při požáru města roku 1697 vyhořel.
Hned za palácem stojí monumentální Storkyrkan z roku 1306, který byl později přestavěn v barokním stylu. Právě v této katedrále se koná slavnostní svatba a korunovace švédských králů.
Centrem Starého města je Stortorget - hlavní náměstí, ze kterého se rozbíhají úzké a klikaté středověké uličky, které kdysi patřily bohatým obchodníkům. Staré lampy a vyřezávané vstupní dveře na návštěvníky přímo dýchají starými časy. Každý se snadno ztratí ve spleti uliček, které jsou mnohdy tak úzké, že by zde sotva prošel kůň.
V dávné švédské minulosti může každý zůstat, když se vypraví lodí z promenády Skeppsbron na ostrov Djurgirden. Zde najde rozlehlý skanzen pod širým nebem. Na 150 historických rekonstruovaných domů připomíná, jak se kdysi žilo v jednotlivých regionech Švédska. Domy jsou uvnitř stylově zařízené a pracují zde řezbáři, tkalci a řada dalších řemeslníků v dobových krojích. Před očima návštěvníků vyrábějí rukodělné výrobky, které jsou i na prodej. Na ostrově stojí také jedno z nejpůsobivějších muzeí ve městě - Vasamuseet. Zde je vystavena slavná bitevní loď Vasa, která se roku 1628 potopila při své první plavbě hned ve stockholmském přístavu. V roce 1961 byla slavnostně vyzvednuta ze svého bahnitého hrobu, zrestaurována a vystavena. Šedesát dva metrů dlouhá loď je živým dokladem slavných časů švédských vojevůdců.

Jih a střed Švédska zabírá jen necelou polovinu území státu, kde žije 85 % lidí. Zbytek země je dál na sever. Kromě několika osad to jsou jen nedozírné severské lesy a tundry, kde se popásají sobi. V zimě slunce téměř nevyjde, zato v létě se o půlnoci jen dotkne obzoru, aby opět začalo okolo druhé ranní stoupat na nebeskou klenbu. Hlavním lákadlem celé oblasti je panenská příroda. Jezera, hory, lesy i tundra, to je jeden z nejkrásnějších koutů severu - národní park Abisko. Daleko za polárním kruhem zde vyrážejí trénovaní milovníci hor na cestu divočinou na nejvyšší vrchol Švédska - Kebnekaise (2111 m).

Na severu Švédska žijí už stáda sobů a místní obyvatelé žijí prostý a jednoduchý život v souladu s přírodou. Někteří sice žijí i moderním způsobem, ale mnozí z nich se vrací ke svým kořenům. Centrum švédských Sámů je v Jokkmokku, kde je i fantastické etnografické Ájtte museet, ukazující historii samského národa. Každý, kdo si přeje vidět život tradičních Samů doopravdy, musí vyrazit do vesnice Gasa (asi sedmdesát kilometrů západně od Arvidsjauru). Ve zdejším samském centru chovají Samové soby a návštěvníky pohostí v tradičním dřevěném stavení vystlaném kůžemi. K výtečnému sušenému sobímu masu přidají poutavé vyprávění.

■ Ve Švédsku se snadno domluvíte anglicky. Švédové jsou vzdělaní a mnohdy umějí i několik dalších evropských jazyků.
■ Výlet do Švédská můžete také spojit s návštěvou dalších zemí severní Evropy. Trajekty do Dánska a Finska odjíždějí velmi často.
■ Na návštěvu Švédska nepotřebujete vízum.
■ V každém větším městě najdete turistickou kancelář, která vám ochotně poradí kudy kam.

Za medvědy do Českého Krumlova

Uprostřed krásné kopcovité krajiny Blanských lesů se klikatí matka českých řek Vltava. A právě na skalním ostrohu obtékaném řekou byl kolem roku 1250 založen krumlovskou větví Vítkovců původní hrad.

Místo nezvolili stavitelé náhodou. Bylo totiž na strategické Linecké obchodní stezce. Současně s hradem vzniklo i podhradí Latrán a na protější straně řeky vyrostlo město. Největší rozkvět zažil Krumlov, když zde byly otevřeny doly na stříbro. Tehdy byl za vlády Viléma a Petra Voka ve 2. polovině 16. století hrad přestavěn v pohodlné zámecké sídlo.

Už od prvního pohledu, kdy se návštěvník blíží k městu schovanému v údolí Vltavy, nemůže přehlédnout jednoznačnou dominantu Krumlova. Zdejší zámek je po Pražském hradu nejrozsáhlejší v Čechách. Jeho nejstarší částí je Dolní hrad, tzv. Hrádek. Již v příkopu před vstupem na první hradní nádvoří vás uvítají na první pohled bodří medvědi. Ti pohodlně lenoší na slunci, pojídají jablka, koupou se v bazénku a vůbec jim nevadí, že se na ně dívají desítky a někdy stovky očí zvědavých návštěvníků hradu. Pokud zvednete pohled k obloze nad příkopem, uvidíte nádhernou věž. Tu zvnějšku vyzdobil freskami B. Beránek-Jelínek v 16.století. Pak projdete po strmé cestě na malé nádvoří Horního hradu a ještě pár kroků okolo pověstných slunečních hodin a už se před vámi otevřou vzorně upravené renesanční zahrady s krásným letohrádkem Bellarie. U některé z fontán se pak v teplém dni dobře osvěžíte. Pokud vám po prohlídce hradu vyhládlo, nezbývá, než se vypravit do některé z mnoha hospůdek v podhradí zvaném Latrán. V prostředí původních gotických nebo renesančních domů si jistě vyberete to, na co máte právě chuť. Populární částí menu je česká klasika.

Po dobrém obědě se pěkně zlehka vydejte křivolakými uličkami z Latránu po dřevěném Lazebnickém mostě přes Vltavu do historického města. Není sice velké, zato utváří kompaktní labyrint ulic, cestiček a náměstí lemovaných krásně zrekonstruovanými městskými domy. Ty mají často patro vysazené na krakorcích, či je zdobí stinné podloubí s jihočeskou krčmou, do daleka vonící cukrárnou nebo krámkem s pěknými rukodělnými výrobky. Ve městě najdete kromě renesanční radnice, gotického Zlatokorunského domu s empírovou fasádou i kostel sv. Víta. Podle odborníků jde o jednu z nejcennějších staveb české gotiky.
Až se budete vracet zpět přes Vltavu po mostě k jezu, pořádně se podívejte do vody. S trochou štěstí uvidíte desítky pstruhů, které také nabízejí mnohé restaurace se zahradním posezením na terase nad řekou.

Český Krumlov leží v kraji mimořádně bohatém na přírodní i architektonické zajímavosti. Z města můžete vystoupat na 1084 metrů vysokou Kleť, nejvyšší vrchol Blanských lesů. Ze zdejší rozhledny je při dobré viditelnosti nezapomenutelný výhled na Šumavu i Novohradské hory.
Za návštěvu stojí i nedaleký pověstný klášter Zlatá Koruna, odkud se můžete vydat po proudu Vltavy až k tajemné zřícenině hradu Dívčí Kámen.