Ve Svaté zemi je mnoho k vidění. Někoho láká šťavnatý, úrodný i hornatý sever, Nazaret či Galilejské jezero, jiní zamíří do jižních pouští a k teplému moři, další do Svatého města a jeho okolí.
Před přistáním na letišti Ben Gurion v Tel Avivu spatříte středozemní pobřeží.
Míříte-li na jih, čeká vás Rudé moře, v bibli zvané Rákosové. Přijíždíte-li za zdravím, strávíte svůj čas nejspíše na solných plážích Mrtvého moře. Pouhých patnáct kilometrů rudomořského pobřeží v okolí Ejlatu představuje oázu obklopenou Negevskou pouští a 900 metrů vysokými Ejlatskými vrchy. V zimě a na jaře je tu příjemně, vzduch má okolo 26 °C, voda nikdy ne méně než 21 °C.
Mnohapatrové hotelové kolosy oku sice nelahodí, naštěstí je tu přívětivé, vlahé korálové moře, jehož fauna si bohatstvím a rozmanitostí nezadá s tropickými oceánskými parky. Pokud zrovna nejste vášniví potápěči, sledujete život pod hladinou pohodlně okny ejlatské podmořské laboratoře či žluté turistické ponorky, anebo se kocháte pohledem do obrovských akvárií.
Negevská poušť poodhaluje svou tvář v parku Timna, jehož mnohabarevné skály bizarních tvarů připomínají krajinu amerických kaňonů. Před 6000 lety se tu lidé naučili těžit a zpracovávat měděnou
rudu, což významně pomohlo rozvoji faraónských civilizací v sousedním Egyptě.
Téměř třicetiprocentní nasycený roztok minerálů není pro plavecké hrátky nejvhodnější. Do vod Mrtvého moře se můžete nanejvýš položit a číst si. Ležet na břiše je nepohodlné. Slunce svítí na zdejší pláže tři sta pětašedesát dní v roce a díky filtru vodních par vás nespálí. Sůl, léčivé bahno a slunce tu léčí - především lupénku - a pomáhají i při chorobách kloubů a alergiích. Společnosti pacientů s podobnou diagnózou zase pomáhá od komplexů. Zejména lidé s viditelnými projevy onemocnění nacházejí potřebnou sebejistotu a leckdy i přátele nebo životní partnery. Třítýdenní pobyt u Mrtvého moře je zbaví potíží nejméně na dva roky. Produkty Mrtvého moře tvoří také základ kosmetiky, kterou se prý zkrášlovala už Kleopatra a po ní mnoho dalších žen.
Jeden z nejpodmanivějších pohledů na Mrtvé moře nabízí plošina s ruinami pevnosti Masada, vystavěná v době krále Herodese. Podle pověsti je místem sebevraždy stovek Izraelitů, kteří sem odešli po dobytí Jeruzaléma Římany v roce 70. Archeologie tuto legendu poopravila - pozůstatků obětí se našlo jen pár. Zbytky sedmi táborů římských legií, které pevnost obléhaly, jsou však v kamenité krajině dodnes patrné. Ticho opuštěného bojiště ruší jen tichý šum lanovky, hlasy turistů a závěrky jejich fotoaparátů namířených k Mrtvému moři, které se prostírá o 450 metrů níže.
Chrám krále Šalamouna, z jehož kamenů zbyla jen Zeď nářků, místa posledních sedmi dní Ježíšových a Chrámová hora s mešitou Al Aksa, odkud Mohamed odlétl v koňském sedle do Mekky, učinily z Jeruzaléma posvátné místo židů, křesťanů i muslimů. Celý je vystavěn z bílého, místy narůžovělého vápence. Dnešní stavitelé používají k obkladům budov stejný kámen, a město proto bude svým čistým odstínem odrážet sluneční svit i v budoucím tisíciletí.
V Chrámu svatého hrobu stejně jako v Ježíšově rodišti Betlémě, ležícím na palestinském území jen deset kilometrů odsud, mají „stálou službu“ křesťanské církve. Zatímco v chrámu Božího hrobu na Golgotě jich je šest, u bývalé jeskyně s jesličkami, tedy v bazilice Narození Páně, tři. Poutníky tu však obvykle vítá pouze řecký pravoslavný kněz.
Každý čtvrtek je u jeruzalémské Zdi nářků, nejsvětějšího místa věřících židů, slavnost. Celé rodiny s dětmi se účastní obřadu,který se nazývá Bar micva, při němž jsou třináctiletí chlapci přijati do mužského společenství a poprvé čtou sami ze svitku Tóry. Ruce mužů nezřídka zdobí řemínky (modlím se rukama) a čelo krabičky s malým pergamenovým svitkem Tóry (modlím se hlavou).
Vzduchem létají jakožto projev přízně hrsti bonbonů, nese se zpěv, víří bubínky a maminky za nízkou zdí - oddělené od mužů stejně jako v synagoze - pláčou dojetím.
Cestovatelé pídící se po křesťanských památkách mají v Jeruzalémě co dělat, aby stihli alespoň to nejdůležitější - Olivovou horu, Getsemanskou zahradu, horu Sión s chrámem Zesnutí Panny Marie, Křížovou cestu, Golgotu. Několikrát přitom překračují hranice tří náboženských světů, které ač tolik rozdílné, spolu celé věky žijí přes ulici. Protože jinak tu ani žít nelze.
Cestovní ruch sbližuje národy, především ale přivádí příjmy do národních ekonomik. Proces uklidňování na hranici Izraele a budoucího Palestinského státu by měl proto logicky vyústit i ve výhodnou hospodářskou spolupráci.
O něco vzdálenější vizí zástupců cestovního ruchu je koridor s pracovním názvem Sinajská riviéra. Prostírat se má od egyptské Sinaje přes izraelský Ejlat a jordánskou Akabu až po pobřeží Saúdské Arábie a má významně konkurovat pro mnohé Evropany dnes již fádním Kanárským ostrovům. Karty osudu k naplnění snu, který biblickou poušť promění v turistický ráj, drží v rukou všichni, jichž se její budoucnost psaná letopočtem s dvojkou na začátku týká.
