Výlet na hrad Bítov

V jednom z půvabných zákrut Dyje se vysoko na skalní stěně hrdě tyčí starobylý hrad Bítov. Ještě než vstoupíme hradní branou, rozhlédněme se z vyhlídky vlevo od cesty, abychom si zdejší krajinu náležitě zažili. Podívat se také můžeme v místa, na která se pak vydáme odbočkou vpravo před hradem. V lese se tu skrývá hradní pramen, upravený v kamenném novogotickém výklenku, a o kousek dál se později vyloupne zajímavý pohled na hrad. Na nádvoří, v příjemném stínu košatých stromů u osvěžující novogotické kašny, se můžeme rozhodnout, který z nabízených okruhů si zvolit.

Můžeme například obdivovat obrovskou sbírku vycpaných zvířat, již založil svérázný Jiří, syn barona Haase z Haasenfelsu.  Nebo nás zajímá spíše hlavní palác či hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie s hrobkou posledních Lichtenburků, hladomorna, mučírna, zbrojnice?

A co takhle zkusit se jednou pořádně bát? Není nic jednoduššího, když dáme přednost okruhu, který skrývá nejvíc z místních tajů: je totiž věnován zdejším strašidlům. Po prohlídce nám pak hned bude jasné, s kým se tady můžeme setkat. Na polích prý sbírá klásky divoženka, která z nich pak peče chleba v lesích. Tam také můžeme uslyšet hejkala - ovšem na jeho pronikavé hejkání se nedoporučuje odpovídat, protože by za to mohl člověka prý i potrhat! A jestlipak jste věděli, že vodník se vyskytuje ve dvou verzích? Ten žlutavý je říční a zelený jezerní. Pozor je třeba si dát na prašivce, který prolétává noční oblohou, až kolem něho srší jiskry. Chránit se musíme i před baziliškem: ještě v 19. století si cestovatelé s sebou brávali na své výpravy kohouta, aby jim ho svým zakokrháním pomohl zaplašit. Takového baziliška totiž bylo proč se bát, vždyť proměňoval své oběti v kámen!

Bítovským z Lichtenburku náležel i nedaleký Cornštejn. Až zahlédneme jeho hradní ochozy s cimbuřím, hned nám bude jasné, že jsou jak stvořené pro bílou paní. A říká se, že se tady opravdu objevuje. Je to bývalá vládkyně hradu, která z lítosti nad zabitím svého chotě skočila ze zdejší věže. Své tajemství tu má i místní studna: dnes je již zasypaná, ale prý ukrývá poklad, který na Květnou neděli vystupuje v sudu až k okraji studny.
Motiv ukrytého pokladu je jedním z nejrozšířenějších témat pověstí kolem starých hradů. Sem spadají i poklady loupežnické, a proto z historie druhé zříceniny, Frejštejnu, bude asi nejpřitažlivěji znít vyprávění o loupeživém rytíři Janu Krajíři z Krajku. Ten si zde vytvořil pevnost k vyjížďkám na loupeživé výpravy. Proto hrad v roce 1440 oblehlo stavovské vojsko a pravděpodobně tehdy byl hrad pobořen.

Se zříceninami kontrastuje honosný barokní zámek Vranov nad Dyjí, důvěrně zvaný „moravské Hradčany“. I ten byl vystaven na převysokém strmém útesu. Cesta vzhůru vede přírodním parkem a turistická značka nám nabídne i odbočku k působivé vyhlídce.
V zámku samotném návštěvníky asi nejvíce osloví Sál předků: jak název napovídá, v impozantní barokní budově vzdali umělci čest předkům rodu Althanů. Stavba byla třikrát neúspěšně obléhána Švédy, a tak nás na terase při pohledu na mini dělo s lupou a slunečními hodinami asi napadne, že to musí být nějaká dokonalá válečná zbraň. Ale omyl! Úžasná kombinace slunečního svitu, lupy a střelného prachu jen výbuchem svolávala v přesnou hodinu k obědu.

Mezi dokonale symetrickými klasicistními pokoji zaujmou dva - tzv. Švýcarské pokoje. Jejich tvůrce se dal unést romantickou skalnatou krajinou, již zachytil na stěnách pod nebeskou modří stropů s létajícími draky. Po návštěvě zámku si ještě můžeme udělat příjemnou procházku hlubokým údolím řeky Dyje. Po cestě se nám na odiv vystaví skály tzv. Hamerské vrásy, které jsou krásnou ukázkou, jak se tu dokázaly neuvěřitelně zpřevracet vrstvy různých hornin.

Tím, co symbolizuje Vranov, však není jen zámek a vysoké skály, ale i báječné koupání a bohaté možnosti sportovního vyžití na Vranovské přehradě. Pláže kolem Švýcarské zátoky a příjemné posezení v restauracích a jejich venkovních zahrádkách se stanou tím nejlepším zakončením po vydatných túrách za poznáním místních hradů.