Město Úštěk - městská památková rezervace

Karel Hynek Mácha si mezi hrady spatřené zapsal i návštěvu Helfenburgu u Ouštěka. Na jeho romantickou duši tak mocně tehdy zapůsobila zřícenina v Ptačím dole poblíž městečka Úštěk.

Celý kraj byl pak po dlouhou dobu v zapomnění, jen v Ústeckém kraji se poz­ději vědělo, že v nově vybudovaném 67,5 hektarovém jezeře Chmelař je krásné koupání. Určitě se ale ještě nedávno mnohý televizní a filmový divák ptal, jakou že to krásnou krajinou vozí pan Svěrák Kolju na kole, kde jezdí vláček z Rebelů nebo do kterého kostela vstupuje paní hraběnka (domácí švadlena) v televizním Zámku v Čechách.

Městská památková rezervace Úštěk je vstupní bránou do dvou chráně­ných krajinných oblastí: Kokořínska a Českého středohoří. Směrem k České Lípě se nabízí ráj pískovcových skal, na západ směrem k Litoměři­cím se otevírají nádherné výhledy na kudrnaté vr­cholky vyhaslých sopek. Počátky osídlení celé kot­liny při obchodní cestě do Lužice se připomínají již v 11. století, samo město na vysokém ostrohu bylo založeno před rokem 1361 pány z Michalovic. Před Bílou horou byl Úštěk tak velký jako Mělník a jen o trochu menší než Ústí nad Labem. Dobu rozkvětu dokládá i dnešní náměstí s řadou pozdně gotických měšťanských domů s podloubími, v nej­starších domech najdeme i kamenné sklepy s portá­ly z doby okolo roku 1350. Místní hrad vybudovali páni z Dubé na počátku 15. století, Pikartskou věž jako součást opevnění vystavěl (a také zde jistou dobu žil) známý husitský hejtman Václav Carda z Petrovic. Hrad, z něhož se později stala barok­ní jezuitská rezidence, potkal stejný osud jako v mnoha jiných místech - byl vykoupen a přemě­něn na pivovar. Jak by ne, když všude v okolí se pěstoval chmel a jen v Úštěku žilo kdysi 63 právovárečných měšťanů.

Původně český Úštěk se postupně poněmčoval, ve 20. století se naprostá vět­šina obyvatelstva hlásila k německé národnosti. Zá­sahem do zdejšího života byla 2. světová válka, po ní se do celé oblasti při­stěhovaly desítky nových rodin, které zde pozvolna zapustily kořeny. V po­sledním desetiletí Úštěk netěží jen z možností re­kreace u blízkého jezera, ale stále více se stává cen­trem turistiky a vyhledá­vaným cílem návštěvníků četných akcí, které aktivní městečko organizuje.

Přímo ve městě mů­žete navštívit děkanský kostel sv. Petra a Pavla s oltářním obrazem Karla Škréty, galerii v Pikartské věži, přístupná je i krásně opravená věžová synagoga, unikátní klasicistní stavba z roku 1794. Z ruiny, která zázrakem přežila válku a v sedmdesátých letech unikla demoličnímu vymě­řuje, je dnes skvost využí­vaný pro koncerty i výsta­vy a kde vám ukážou i byt kantora a třídu. Nedaleko synagogy je další pozo­ruhodnost - Ptačí domky v Kamenné ulici. „Hnízda“, přilepená na skále a kdysi obývaná italskými zedníky, jsou nejlépe vi­ditelná z údolí Loubního potoka pod městem. Na návrší Kalvárie u obce Ostré je to z Uštěku, co by kamenem dohodil. Monumentální schodiště se zbytky nádherných barokních soch a křížovou cestou vede ke komplexu s barokními kaplemi, který byl v letech 1703 až 1707 vybudován podle plánů litoměřického stavitele Octavia Brogia.
Směrem západním můžete spatřit mohutnou zvonici a kopuli kostela Povýšení sv. Kříže v Levíně, směrem k Litoměřicím se za kopci skrývá nádherný zámek v Ploskovicích , který tu v le­tech 1720 až 1730 nechala ve stylu vrcholného baro­ka vybudovat Anna Marie Františka Toskánská. Léto tady trávíval císař Ferdinand I. Habsburský, poslední český koruno­vaný král. Dnes můžete navštívit zámek s insta­lací dobových interiérů, parkem, barokními jes­kyněmi. A jen pár kilometrů odsud najdete na mohutném skalnatém vrchu Kalich zbytky Žižkova hradu, který zde v roce 1421 vybudoval. Po něm se také začal psát Jan Žižka z Kalicha.

Při vzpomínce na pilného turistu Karla Hynka ale není možné nezavítat na Helfenburk. Zříceninu, dobře ukrytou v Ptačím údolí, je možné vidět z jediného místa na sil­nici z Úštěku do Dubé. Arcibiskup Jan z Jenštejna vybral v roce 1395 opravdu dobré místo pro stavbu rozlehlého hradu, ve kterém byly svého času uloženy vzácné cír­kevní relikvie a knihovna ze Svatovítského chrámu. Od roku 1591 byl hrad uváděn jako pustý, obje­vilo ho až 19. století se zálibou ve staré historii.
V 60. letech minulého století se hrádku ujali ak­tivní trampové z Litomě­řic, dnes se o rozlehlou zříceninu stará skupina dobrovolných ochránců památek. Návštěvníci tu mohou vystoupit na hradní věž, projít se po­dél vnitřních hradeb a na závěr si na nádvoří třeba opéct přinesené buřty. A hlavně sem musí každý hezky dojít (či dojet na ko­le), žádné lenivé přijíždění autem až k hradní bráně.