Slunný a teplý jih Francie, to je především Provence s voňavou levandulí, skvělým kořením, lahodným vínem a dlouhým létem. Nenajdete tady bulváry s uspěchanými davy. Lidé v uličkách starověkých měst se pěkně s jižním přízvukem zdraví ,,bonjour" a jdou si sednout na kávu, rozvážně si přečtou noviny a ještě si zahrají petanque.
Město usazené mezi sedmi horami uprostřed subtropické vegetace s večerními koncerty cikád, křižovatka kultur - italské, španělské i francouzské - to je Nimes.
U pramene Nemausus jej založil římský císař Augustus v 1. století před Kristem. O tři sta let později prožívalo Nimes svůj největší rozkvět. Právě tehdy vyrostlo mnoho skvostných památek a budov. Jedna z nejzajímavějších je jistě chrám Maisom Carrée zdobený v řeckém stylu, s krásnou portikou a korintskými sloupy. Živým středem města je monumentální Les Arénes, amfiteáter, který připomíná římské Coloseum. Před více než dvěma tisící lety ho vybudovali pro 24 000 diváků, kteří přicházeli sledovat gladiátorské zápasy. Dnes už sice před očima obyvatel Nimes otroci neumírají, zato se zde pravidelně pořádají neméně atraktivní býčí zápasy.
Největší corridas se konají během třídenních slavností Féria des Vendanges na začátku vinobraní třetí týden v září. O římské dědictví zakopnete v Nimes téměř na každém kroku. V krásném parku Jardins de la Fontaine najdete chrám bohyně Diany - Temple de Diane - a také pramen Nemausus, kde byly za Římanů lázně i posvátný chrám. Krátká procházka klikatými, příkrými cestičkami vás zavede až k Megane, nejvyšší z věží, které kdysi dominovaly sedmikilometrovému římskému opevnění města. Nepřehlédnutelné jsou široké pásy bujné zeleně, ve které se leskne moderní budova současného umění Carré d´Art architekta Normana Fostera. Ten nastavil zrcadlová skla budovy tak, aby odrážela starý římský chrám Maison Carrée a zrcadlila tak slavnou minulost Nimes.
,,Sur le pont d´Avignon" - znějí slova staré francouzské písničky, kterou si na řece Rhoně zpívali už v 15. století a dnes je známá po celém světě. Díky tomu se proslavil také most Pont St. Bénezet. Pověst praví, že se roku 1177 pasáčkovi ovcí Bénezetovi zjevili třikrát za sebou andělé a přikázali mu stavět most. Devět set metrů dlouhé přemostění řeky mělo trnitou historii. Původně jej zbudovali ve 12. století ze dřeva, a pak jej papež Klement VI. přestavěl roku 1350 na kamenný most. Přesto 18 z jeho 22 pilířů zničila velká voda v roce 1699, a tak dnes obdivují návštěvníci Avignonu z Pont St. Bénezet jen torzo.
Starobylý Avignon však návštěvníkům nabízí mnohem více než čtyři oblouky starého mostu ze známé písničky. Město proslulo především svou zvláštní vazbou na Řím. Na rozdíl od Nimes nejde o Řím císařský - starověký, ale středověký - papežský. Počátkem 14. století sem s celým dvorem z Itálie přesídlil Papež Klement V. Po něm se vystřídalo ještě šest papežů. Nakonec se tehdejší papež Řehoř XI. za naléhání císaře Karla IV. přestěhoval spolu s celou curií roku 1377 zpět do Říma. To ovšem nezabránilo papežskému schizmatu, když v Avignonu zvolili papeže vlastního a podobně tak učili i v Boloni. Římsko-katolická církev tak měla nějaký čas dokonce tři hlavy. Poslední papež opustit Avignon na začátku 15. stol., ale město bylo i nadále spravováno papežským legátem, a to až do Velké francouzské revoluce.
Díky ochranné ruce svatopetrského stolce Avignon vzkvétal dlouhá staletí. Svého vrcholu však jistě dosáhl za doby vlády ,,exilových" papežů, kteří nashromáždili pohádkové bohatství kupčením s církevními úřady.
Nejhmatatelnějším důkazem přítomnosti papežů v Avignonu je impozantní Papežský palác ze 14. století. Dnes patří k nejrozsáhlejším palácům vůbec. UNESCO jej zařadilo na seznam světového kulturního dědictví. Svými věžemi a oblouky připomíná gotickou katedrálu, masivními zdmi a opevněním nedobytný hrad. Vždyť také byl postaven tak, aby papeže chránil od jejich četných nepřátel. Bohatý interiér paláce utrpěl za napoleonských válek i za Velké francouzské revoluce. Dnes je vnitřek téměř bez nábytku. Přesto návštěvníci rádi stráví dlouhé hodiny prohlídkou vnitřku paláce dekorovaného freskami, tapiseriemi a místnostmi se zajímavými dobovými výstavami. Po návštěvě paláce se turisté vydají malými uličkami historického Avignonu, kde se nechávají okouzlit atmosférou květinových trhů, obchůdků se sýry a křupavými bagetami. Zajdou na oběd, třeba na specialitu z ryb připravených s aromatickým kořením a olivovým olejem spolu s neodmyslitelným slavným vínem oblasti Cotes du Rhone. Jiní jen tak s šálkem šálkem kávy v ruce pozorují cvrkot ulice z pohodlného proutěného křesla postaveného ve stínu platanů. Ztratit se v Avignonu je téměř nemožné - okolo města totiž vedou čtyři a půl kilometru dlouhé hradby, které každého zbloudilce nakonec dovedou zpátky k papežského paláci. V Avignonu stojí dále ke zhlédnutí Rocher-des-Doms - skála řádových bratří, Cathedrále Notre-des-Doms, románská katedrála z 12. století a Petit Palais - malý palác, který sloužil jako sídlo kardinálů.
