Praha - město pověstí a legend

Už malé děti by měly poznat alespoň ty nejvýznamnější památky naší země, pokud možno v historických souvislostech. Zkuste si udělat výlet, navštívit o prázdninách nějaký hrad nebo zámek a zcela určitě pak také Prahu, sídlo českých králů.

Prohlídka Prahy vám určitě zabe­re několik dní. Zajímavých a his­toricky cenných míst je zde totiž opravdu hodně. Ještě než se vy­dáte na prohlídku našeho hlavní­ ho města, doporučujeme vybavit se odbornou
literaturou. Knižní průvodci jsou neustále aktualizováni. Najdete v nich nejen podrobné infor­mace o jednotlivých místech a objektech, ale také doporučené trasy zpracované podle počtu dní, které hodláte městu vě­novat. Pokud se vydáte na prohlídku města s dětmi, dopo­ručujeme zapátrat také po různých pověs­tech a legendách.

Během návštěvy Prahy se určitě zasta­víte na Staroměstském náměstí. Je zde ně­kolik velmi významných domů, např. palác Goltz­-Kinských. Byl postaven ve stylu pozdního baroka v 18. století a určitě si všimnete, že je vysunutý do náměstí více než ostatní domy. Jeho majitel hrabě Goltz totiž chtěl, aby byl hodně nápadný. Proto podplatil tři konšely, aby mu tuto „úpravu“ povolili. Konšelé však na „korupci“ šered­ně doplatili.  Za své rozhodnutí byli nako­nec všichni popraveni.
Další pověst se váže k Týnskému chrá­mu z 15. století: Na zvon tu prý občas cho­dí vyzvánět jeptiška, bývalá šlechtična, která byla velmi zlá. Jednou se prý její slu­žebná modlila a neuposlechla okamžitě rozkazu své paní. Ta ji za to uškrtila. Na­konec se však její svědomí přece jen po­hnulo, svůj majetek rozdala chudým a vstoupila do kláštera. U Týnského chrá­mu můžete potkat také další strašidlo. Je to Sněžbaba, která se u chrámu objevuje, když začne sněžit. Byla to prý původně žena kos­telníka, která jednou, když onemocněl, nezametla za něj sníh před kostelem. Farář, který přicházel na mši, uklouzl a zemřel. Říká se, že Sněžbaba se nyní snaží napra­vit to, co za svého života pokazila.
Ze Staroměstského náměstí se krátkou procházkou dostaneme na Karlův most. Z Křižovnické ulice projdeme nejprve Staroměstskou mosteckou věží. Byla postavena stejně jako most ve 14. století. Na věži se pokuste najít pět ledňáčků, ale pozor, všechny najednou je prý mohou vidět jen hodné děti! Ve skutečnosti to není pravda, protože jsou z obou stran věže. Ledňáčko­vé byli za Václava IV. oblíbeným motivem, symbolem manželské věrnosti, domácího krbu a ženské krásy.
Po Karlově mostě přejdeme na druhou stranu až k renesančnímu Velkopřevorské­mu mlýnu.
Na Čertovce se točí už od 16. století. Podle pověsti tu sídlí vodník, ale bát se ho nemusíte. Je to prý velký dobrák. Má rád společnost a občas si zajde do okol­ních restaurací na pivo.
Pokud budete chtít pokračovat pro­cházkou na Pražský hrad, vydejte se vzhů­ru Nerudovou ulicí. Všimněte si krásných domovních znamení, která dříve sloužila místo čísel. Také zde můžete navštívit nedávno otevřenou expozici historických lékáren, která zachycuje jejich vývoj od renesance do 19. století. Při tom všem ale dávejte pozor, ­kdysi tu totiž žila vdova, které se dlouho po smrti manžela narodil syn. Byl nezkrotný a nevychovaný, brzy se rozkřiklo, že je to potomek ďábla. Jednoho dne na něj spadla taška ze střechy a zabila ho. Od té doby se tu občas zjevuje a provádí různé zlomyslnosti.

Také Pražský hrad má své pověsti. Ta nejznámější se týká hladomorny Daliborka. V suterénu má v podlaze otvor, kudy byli spouštěni vězni po kladce. Pověst vypráví, že první byl Dalibor z Kozojed, který se na­učil krásně hrát na housle, takže se u věže scházeli lidé a nosili mu v košíčkách jídlo; vězňové si totiž tehdy museli jídlo zajišťo­vat sami. Nakonec byl však Dalibor přece jen popraven. Kolem hradu se táhne tzv. Jelení příkop. Už za Václava IV. zde byla chována erbov­ní zvířata. Za Rudolfa II. byl zvěřinec roz­šířen, žili zde medvědi, lvi i tygři. Rudolf II. zde měl jednoho oblíbeného tygra, který se podle dvorního hvězdáře narodil ve stejném znamení jako císař. Podle hvězdáře měli mít oba podobný osud. Když lev onemocněl a druhý den zemřel, odmítl Rudolf péči lé­kařů a další den zemřel také.

Pověstí, které se váží k objektům staro­věké Prahy, je bezpočet. Jsou předávány po staletí dalším generacím, a přestože z hlediska historického nemají téměř žádnou cenu, jsou nám milým zpříjemněním na cestách za poznáním naší země.