Španělská kuchyně

Poznáte ji podle aroma olivového oleje a čerstvých bylinek. Ano, španělská kuchyně patří k ostatním středomořským, které jsou charakteristické používáním zeleniny, koření, ryb i jiných darů moře a samozřejmě také lahodného vína. Ačkoli jsou si kuchyně španělská, portugalská, italská a francouzská velmi podobné díky společnému klimatu, zeměpisným souřadnicím, přístupu k moři a tradičním kulturním i obchodním vazbám, přesto si každá uchovává svoji specifičnost.

Paleta španělské kuchyně je rozsáhlá a má svůj výjimečný ráz. Kuchaři při přípravě pokrmů hojně využívají česnek, cibuli, olivový olej, červené pálivé papriky, rajčata a víno. Ve španělské kuchyni je také velmi populární petržel - používá se k přípravě „salsa verde“, pikantní zelené omáčky z olivového oleje, šalotky, česneku a petržele. Originální a velmi typické koření - voňavý šafrán - zase nesmí chybět při vaření báječné rýžové paelly.

Zajímavé je, že ačkoli španělské kuchyni opravdu nechybí svůdná rafinovanost, umí být zároveň i překvapivě prostá. A vzhledem k velikosti země je i značně rozdílná - liší se od oblasti k oblasti, od města k městu. Zjednodušeně lze říci, že na pobřeží převažují v jídelníčku ryby a lehké zeleninové saláty, obyvatelé vnitrozemí zase dávají přednost masitým pokrmům a hustým polévkám, tedy jídlům hutným a kalorickým. Ale ani jih se severem by se na menu nedohodly. Pro severní část až k Pyrenejím jsou charakteristické omáčky, v centrálním Španělsku se za základ považuje pečení nebo rožnění a na jihu se všechno smaží. V Aragonu si pochutnávají na ragú, v Katalánii na rybách, region Valencie a Murcie patří rýži. Zkrátka šest oblastí a šestkrát jiné chutě. Co ale kuchyni katalánskou, baskickou, galicijskou, kastilskou nebo andaluskou spojuje, je používání podobných surovin, i když jiným způsobem.

Jídlo je ve Španělsku velmi příjemnou částí dne. Bohatý výběr pokrmů, nápojů i moučníků, jakož i místní obliba v kultuře stolování umožní návštěvníkům nalézt i v té nejzapadlejší vesničce vhodné místo, kde se mohou dobře najíst. Od tradiční kuchyně až po mezinárodní pokrmy si tu každý přijde na své. Na stolech se objevují dobroty barevné, voňavé a bohaté na tisíce rozmanitých lahodných příchutí. Snídá se obvykle mezi osmou a desátou hodinou, třeba sladké koblihy a káva s mlékem. Často se ráno vaří i čokoláda, kterou sem kdysi přivezli dobyvatelé z Mexika. Podává se v malých šálcích, dochucená mlékem se skořicí. Pije se ale také hořká s mlékem a cukrem zvlášť. Kolem dvanácté Španělé obvykle svačí tapas (menší porce jídla, známá specialita) se sklenkou sherry nebo vína a až tak ve dvě hodiny odpoledne pomyslí na pořádný oběd (i večeře začíná asi o dvě hodiny později než u nás). Budete-li pozváni, neváhejte, protože jedno je jisté: kdo má rád pestrou a vydatnou stravu, ten místní kuchyni neodolá. Například paellu (rýži s plody moře, kuřetem a zeleninou) nebo gazpacho (studenou rajčatovou polévku zdobenou vejcem a zeleninou) si zamilujete na první ochutnání.
Španělé si potrpí na dobré pití. Pije se výtečné víno nebo sangria, lahodná směs červeného vína, ovoce a pomerančového džusu. A znáte slavnou grenadinu? Jde o sytě červený chladný nápoj z čerstvých granátových jablek, podávaný ve vysokých sklenicích a dolévaný dobrou ledovou vodou.

Moučníky jsou ve Španělsku velmi sladké, zřejmě jde o pozůstatek někdejšího arabského vlivu. Ochutnat můžete například turróny, populární kostičky z vařeného nebo zkaramelizovaného cukru s ořechy a praženými mandlemi, dochucené medem či vanilkou. Po vychlazení a usušení se konzumují jako bonbony.

Ve Španělsku se pěstuje šafrán, který pravděpodobně pochází z Malé Asie , z Iráku. Už od dávného starověku byl králem rostlin a měl pověst nejlepšího koření, léčiva, voňavky i barviva. Pěstování šafránu je velmi nákladné. Na získání 1 kg suchého koření je totiž zapotřebí až 100 000 květů. Ty se sklízejí ručně a ještě týž den se z nich musejí - opět ručně - vystřihnout oranžové blizny, které se pak opatrně suší. Šafrán byl od nejstarších dob nejvyhledávanějším a nejdráže placeným kořením.
Od počátku minulého století však jeho spotřeba začala v celém světě klesat.

Jídlo je ve Španělsku velmi příjemnou částí dne. Bohatý výběr pokrmů, nápojů i moučníků, jakož i místní obliba v kultuře stolování umožní návštěvníkům nalézt i v té nejzapadlejší vesničce vhodné místo, kde se mohou dobře najíst. Od tradiční kuchyně až po mezinárodní pokrmy si tu každý přijde na své. Na stolech se objevují dobroty barevné, voňavé a bohaté na tisíce rozmanitých lahodných příchutí.