Betlém na počátku našeho letopočtu se stal místem, kam křesťanská tradice umístila narození Spasitele. Ponechme stranou úvahy a pochybnosti historiků, zda se vše skutečně stalo tak, jak to líčí evengelia, a připomeňme si příběh, který se odehrál před dvěma tisíci lety.
Za vlády císaře Augusta, kdy Palestině panoval král Herodes, byl vydán rozkaz, aby se v celé římské říši uskutečnilo sčítání lidu. Každý se musel dostavit do rodiště svých předků a zapsat se do sčítacích archů. Také Josef společně se svou těhotnou snoubenkou Marií se vydali na dlouhou cestu z města Nazaretu do Betléma, odkud pocházely jejich rody. Když po několikadenní cestě dorazili utrmácení na místo, nemohli nikde najít ubytování, protože město bylo přeplněno lidmi. Nakonec se nad nimi kdosi smiloval a dovolil jim přenocovat ve chlévě, kde měli alespoň teplo.
V noci se pak Marii narodil chlapeček, kterého matka zabalila do plenek a položila do jeslí. V té době hlídali nedaleko odtud pod širým nebem svá stáda ovcí pastýři. Znenadání je osvítila zvláštní záře, a když se vzpamatovali z leknutí, uviděli před sebou bílou postavu anděla, který jim oznámil, že se v Betlémě právě narodil dlouho očekáváný Spasitel, tedy Ježíš Kristus. Pastýři se okamžitě vypravili děťátko hledat, a protože od anděla věděli, že leží ve chlévě v jesličkách, brzy ho našli. Když se pak vrátili domů, vyprávěli všude, co viděli a slyšeli.
Krátce po narození Ježíška přijeli do Jeruzaléma tři mudrcové z východních krajin, pravděpodobně astrologové, a vyptávali se, kde je novorozený židovský král. Viděli prý na obloze vzejít hvězdu a přišli se mu poklonit. Když se o tom dozvěděl Herodes, velmi se zarmoutil. Celý život se bál, aby ho někdo nesvrhl z trůnu, a teď najednou slyšel o narození nového krále. Zavolal si židovské velekněze a učence a chtěl vědět, kde se má podle proroků narodit Mesiáš. Poté, co se dozvěděl, že v Betlémě, pozval si k sobě mudrce a požádal je, aby se tam vypravili dítě hledat a přišli mu zpět do Jeruzaléma dát zprávu. Pojede se prý potom také novému králi poklonit. Mudrcové sledovali hvězdu, která se jim po cestě opět zjevila, a malého Ježíška s matkou Marií skutečně našli. Poklonili se mu, obětovali mu přenesené dary - zlato, kadidlo a myrhu - a odebrali se zpátky do své země. K Herodesovi se již nevraceli, neboť jim to přikázal tajemný hlas ve snu. Rovněž Josefovi se ve snu zjevil anděl a vyzval ho, aby s děťátkem i Marií odešel neprodleně z Betléma pryč. Herodes zatím čekal v Jeruzalémě netrpělivě na návrat mudrců, ale když dlouho nejeli, pochopil, že ho oklamali, a v zuřivosti okamžitě nařídil všechny chlapečky od nejmenších až do dvou let v Betlémě i jeho okolí povraždit. Věřil, že tak sprovodí ze světa také narozeného krále. Malý Ježíš však byl již dávno i se svými rodiči v bezpečí, na cestě do Egypta.
Betlémská krajina dnes vypadá dost podobně jako v dobách, kdy se odehrál tento příběh. Mírně zvlněná, porostlá drsnou vonící trávou, keříky, tmavý cypřiši. Zelení probleskuje bílý kámen a po oblých kopcích pastýři stále honí svá stáda ovcí a koz. Samotný Betlém, bílé městečko na úbočí skalnatého pahorku, však donedávna mělo svými špinavými a zanedbanými uličkami k biblické idyle ještě dost daleko. Teprve blížící se konec milénia, slibující mohutnou invazi poutníků, vyburcoval zdejší palestinskou samosprávu k investicím a ve zdejším převážně arabském obyvatelstvu probudil dřímajícího obchodního ducha.
Všichni poutníci směřují nejprve do velké baziliky, kde se v podzemí nachází vytoužený cíl jejich cesty - místo narození Ježíše Krista. Vchod do baziliky je překvapivě jen sto dvacet centimetrů vysoký, takže každý příchozí musí chtě nechtě sklonit hlavu. Původně byl otvor větší, ale v sedmnáctém století byl přizděn, aby dovnitř nemohli vjíždět muslimové na koních. Ne nadarmo se vchodu přezdívá ,,brána pokory". Přesné místo Kristova narození se nachází v jeskyni pod hlavním oltářem a je označeno stříbrnou hvězdou, osvětlenou patnácti stříbrnými lampami, symbolizujícími různá křesťanská společenství. Dostat se k němu však předpokládá obrnit se trpělivostí a vystát dlouhou frontu, což v době svátků může trvat i několik hodin. Kapli uznávají jako místo narození Ježíše všechny křesťanské církve, ovšem podle východních církví se slaví až 6. ledna.
V šestnáctém století se u nás rozšířila tradice stavění betlémů na vánoční svátky. Podle původních církevních pokynů to znamenalo zobrazení biblické scény beze všech světských přídavků, jen se svatou rodinou, oslíkem a třemi králi. Typický český betlém se však rozmachuje do mnohem větší šířky a vlastně svérázným svědectvím o zdejším běžném životě.
